Jdi na obsah Jdi na menu
 


<bgsound src="" loop="infinite">

Jak zvířátka závodila a krtek to odstonal

25. 10. 2011

                                                                    Miroslava Stejskalová

 

Jednou v létě, když bylo všude sucho a cesty byly tvrdé a uježděné, rozhodla se zvířátka, že si zasportují. Na široké cestě mezi lesem a lánem žita si připraví závodní dráhu a na ní budou opravdové závody v běhu.

S přípravou začali hned, aby závody byly, jak se patří. Každý dostal nějaký úkol. Krtek dělal úpravy na závodní dráze. Venku na sluníčku toho sice moc neviděl, ale práci na cestě zvířátka stejně někomu jinému než krtkovi svěřit nemohla. Krtek tedy lopatkou odhazoval přebytečnou hlínu z hrbolů a zahazoval výmoly, které na cestě zanechal poslední silný déšť. Dráha musí být rovná, aby se závodníci nezranili. Krtek pracoval tak usilovně, že jeho černý kožíšek za chvíli nebylo pro prach ani vidět.

Tetka straka slíbila, že připraví ceny pro vítěze. Začala se prohrabávat ve svých pokladech, které si nashromáždila. Sebrala každý třpytivý kamínek, kousky řetízků, ztracené prstýnky a mašličky. Někdy dokonce zalétla i do hájovny nebo k domkům na samotě a ukradla lidem malou lžičku nebo nějakou třpytivou ozdobu. Před tetkou strakou se všichni měli na pozoru a všechny lesklé věci raději schovávali. Ale pro vítěze straka něco ze svých pokladů věnuje.

Zajíc kontroloval délku trati a odháněl zvědavce, aby nepřekáželi a neničili už připravenou dráhu.

Jezevec s funěním přivalil tři velké kameny pro stupně vítězů. Ježek cupal, co nejrychleji mohl po lese a bodlinami připichoval po stromech pozvánky na závod.

Srnka na louce vybírala ty nejhezčí květy do kytice na stupně vítězů.

Liška rozhodla, že ona bude všechno zapisovat a vypůjčila si od sovy brýle. Špatně přes ně viděla a jen tak tak, že neslupla vrabčáky, kteří se okamžitě slétli na pařez s občerstvením. Liška si je spletla se sušenými švestkami, které ještě s dalšími dobrotami připravila pro všechny veverka.

I myšky zvědavě vykukovaly z úkrytů a rychle se hlásily o nějakou práci, aby je zvířátka neodehnala od připravených dobrot. Zajíc myšky postavil na začátek dráhy těsně vedle sebe jako startovní čáru a měly hlídat, aby někdo nevyběhl dříve a nebo nepřešlápl.

Těsně před závodem ještě liška umetla oháňkou poslední zbytky hlíny a už se mohlo začít.

Krtek se unaveně natáhl pod huňatý smrk, aby si ve stínu odpočinul od těžké práce. Na závodníky stejně v tom prudkém sluníčku neviděl. Upracované tlapky si dal za hlavu, lopatičku položil vedle sebe a ze samé únavy začal podřimovat.

Mezi tím srnka vybrala největší modrý zvoneček, který na louce vykvetl, aby mohl zazvonit začátek a konec závodu. Zvířátka se přihlásila u lišky a ta je potom podle velikosti nebo rychlosti posílala na startovní čáru k myškám.

Se zajícem nechtěl nikdo závodit, protože ten by každému utekl. Nakonec musela liška předat na chvíli zapisování jezevcovi a šla závodit se zajícem ona. Byla ale tuze rozzlobená, že musela jezevcovi půjčit také brýle, a proto se na zajíce jaksepatří mračila. Zajíc to viděl a pro jistotu vyrazil jak střela, aby byl v cíli raději před ní. Zvítězil o jednu liščí oháňku! Raději se klidil lišce z cesty, aby ho za vítězství nakonec ještě pořádně nepocuchala.

Pak spolu závodili ježci a jezevec, vrána a straka, veverka a lasička, koroptvičky a bažant. Vítěz vždycky dostal na stupních vítězů od srnky kytku a cenu od tetky straky.

Po závodech chtěli všichni svačinu a veverka měla co dělat, aby je rychle podělila. Ale stejně se jí nedostalo. Její sušené houby, jahody, maliny, švestky, trnky a oříšky všem chutnaly. Veverka byla ráda, že je tak dobře pohostila, a chtěla podělit i ty poslední. Rychle se teda rozběhla k domečku na nejvyšší borovici, aby donesla další pochoutky.

Přeskočila z větve dubu na huňatý smrk a zavadila přitom o velkou rozvitou šišku. Až se lekla, jak šiška se žuchnutím spadla na zem.

A jak dopadla, strhl se tak pronikavý křik a nářek, že všichni zůstali jako bez dechu. Co se děje? Šiška spadla rovnou na krtka, který chudák tiše odpočíval po těžké práci pod smrkem, až usnul. Lekl se, vůbec nevěděl, co se to s ním děje, a nemohl se vzpamatovat. Celý čumáček měl od krve, ostré šupiny rozvité šišky mu prořízly místy i sametový kožíšek. Liška ho rychle alespoň olízala, aby bylo vidět rány, ale víc zvířátka udělat neuměla.

Zajíc byl při závodech ze všech nejrychlejší, a proto se okamžitě nabídl, že raději honem doběhne pro babičku.

Na nic nečekal a vyrazil na druhý konec lesa k její chaloupce. Rychle proběhl smrkovou paseku, přeběhl potůček, hráz rybníka a potom upaloval vysokým lesem.

Ještě se ani pořádně nevydýchal a už klepal na dveře babiččiny chaloupky. Cesta zpátky však byla o mnoho pomalejší. Babička už neměla tak dobré nohy a jako zajíc neumí utíkat nikdo.

Když babička uviděla krtka, lekla se, jestli mu vůbec ještě pomůže. Z čumáčku mu tekla krev a od krve měl i lopatičku. Babička poslala zajíce k potoku pro vodu, krtka umyla a opatrně položila na chladivý mech, který přistrčila srnka. A už obkládala krtkovo bolavé tělíčko lístky jitrocele, kontryhele a pampelišky. Krásně to chladilo a krtek přestal naříkat. Ještě připravila obklad z mateřídoušky na čelo a do čumáčku mu kápla kapičku heřmánkového sirupu.

Krtek babičce pěkně poděkoval a slíbil, že bude klidně ležet na mechu, než se uzdraví. Srnka dostala od babičky rady, jak měnit čerstvé lístky bylinek.

Všechna zvířátka se rozeběhla po mýtince, po lese a i na louku někdo zaběhl, aby natrhal ty nejčerstvější bylinky. Veverka byla ze všech nejsmutnější. Bylo jí líto, že shodila šišku, která způsobila krtkovi tolik bolesti. Ráda by ho vzala do své chaloupky na vysoké borovici, ale jak by se tam krtek dostal?

Ale babička rozhodla, že krtkovi bude nejlépe na chladivém mechu. Zvířátka o něj budou pečovat, budou mu přikládat bylinky a měnit obklady. A tak veverka přinesla krtkovi alespoň ty nejchutnější dobroty, které ve své spíži měla. Sušené maliny ochutnala i babička a zvířátka jí přitom vyprávěla o svých závodech. Zajíc se chlubil, že vyhrál závod s liškou a ukazoval babičce cenu, kterou dostal na stupních vítězů. Byla to malá stříbrná botička, nejhezčí z pokladů tetky straky. Dostal ještě kytku, ale tu v tom rozčílení okamžitě snědl. Však tam také byly ty nejhezčí a nejdobřejší kytičky od milé srnky.

Srnka zajíce uklidnila, že to nevadí. Až půjde navečer na pastvu, natrhá mu ještě hezčí a voňavější kytičky, o kterých ví jen ona a které rostou jen na jediném místě v celém lese. To bude mít za to, že tak rychle doběhl pro babičku.

Večer se babička rozloučila a zvířátka pečovala o zraněného krtka celou noc a ještě celý den.

Potom navečer se krtek najednou posadil, zamžoural kolem sebe a pěkně se protáhl.

Odložil obkládek, sebral lopatičku, všem poděkoval a veverku ujistil, že se na ní vůbec nezlobí. Zapátral na mýtince, kde že má svou nejvyšší krtinu, a za chvíli už zvířátkům jen zamával a šup – byl pryč.