Jdi na obsah Jdi na menu
 


<bgsound src="" loop="infinite">

V ZAJETÍ LOVECKÉ VÁŠNĚ

 

Našemu dlouholetému členovi ČMMJ a členovi Klubu sokolníků, panu Václavu Augustinovi, vychází v těchto dnech další kniha, nyní s názvem

V zajetí lovecké vášně 

na kterou Vás chceme tímto upozornit

 

www.vaclavaugustin.cz

 

bez-nazvu.png

 

Je to kniha plná příběhů ze života, loveckých s flintou i loveckými dravci. Je možné ji zakoupit v knihkupectví, na různých sokolníky a myslivci pořádaných akcích nebo přímo u Vaška Augustina, telefon 603536721, email   

 augustin@ldopribyslav.cz  

vaclavaugustin.cz


410.jpg

Krátké ukázky z knihy „V zajetí lovecké vášně“

... Je středa, dvacátého září, L. P. 2017. Sedím s loveckým hostem asi čtvrt hodiny na vysokém posedu v Borovinách. Máme z něho opravdu jedinečný výhled. Po chvíli se opět podívám vlevo a strnu. Je sice tak sto dvacet metrů daleko, ale okamžitě vidím, že jeto obr. Zdvihám pomalu dalekohled a zároveň dávám hostu pokyn, ať zapne videokameru, se kterou přijel a natáčí. Když ho spatřím přes skla dalekohledu, je mi okamžitě jasné, že mám před sebou krále lesa na naší Lesní správě Ransko i dalekého okolí. Je to opravdu mohutný jelen, jehož váha jistě dosahuje dvě stě dvaceti kilo a na hlavě nese královskou korunu dvanácteráka v hodnotě zlata. Po třiceti šesti letech lesnické, myslivecké a sokolnické činnosti v této nádherné oblasti Českomoravské vrchoviny, je mi okamžitě jasné, že mám před sebou nejstaršího jelena, jakého jsem zde, kdy spatřil. Je to zralý, minimálně třináctiletý, mohutný rek, který zde opět zanechá důležitou genetickou stopu, pro další populaci vysoké zvěře a pro potěchu oka i pro vášeň z lovu, další generaci lesníků a myslivců….

945-d.png     407.jpg


 

... Najednou se obracím a běžím zpět, protože jsem v tu chvíli přesvědčen, že útok byl úspěšný a Bára je někde zraněná, nebo má někde uloveného zajíce. Běžím zpět k potoku a seskakuji do prohlubně, a co nejrychleji se brodím vodou. Nesahá mi nad holínky, ale jak utíkám, mám je plné, což v tu chvíli nevnímám. Asi po sto metrech od místa, kde se mi ztratila na břehu stopní dráha zajíce a kde ve vzdálenosti asi čtyř metrů byl otisk jestřábího křídla a vlna ze zajíce, vidím horní půlku těla Báry. Jinak je celá ve vodě. Chvátám k ní, zvedám ji z vody a teprve nyní se dovídám, že její zbraně jsou zatnutý v těle zajíce. Ten již pochopitelně nejeví známky života. Jen chvilinku si uvědomuji krásu okamžiku z úlovku, ale zároveň vidím reakci prochladlého jestřába, který byl ve vodě značnou dobu a okamžitě začínám jednat. Bundu, kterou mám ve vteřině sundanou, pokládám na zem, balím do ní zajíce i s jestřábem, který se ničemu nebrání, a uháním, seč mi to má kondice a věk dovolují k autu…

foto-c.-19.jpg   foto-c.-24.jpg         

 

 

 Předmluva

Roky plynnou, jako voda v Ranských potůčcích a potocích. Ještě rychleji ubíhá život člověka, obzvlášť žije-li trochu aktivně a má spoustu zálib. Myslivost a sokolnictví jsou opravdu koníčky hodně náročné na čas, a den v jejich objetí, či zajetí uteče, než stačíš mrknout. Jak stárnu, tak zjišťuji, jak hodně věcí, které člověk v životě dělá a má dojem, že musí dělat, je nicotných, pomíjivých a zbytečných. Navzdory tomu všemu, je život hrozně krásný, jedinečný, a když máš koníčka, který Tě uspokojuje a naplňuje, a máš pro koho a co žít, tak i úžasný. Proto jsem šťastný, že žiji a že jsem mohl napsat tuto moji další knihu o svých zálibách, které mě uspokojují, a naplňuji. V jejich objetí, tak alespoň na čas relaxuji, žiji a spadne všechno, co bolí, v těle i na srdci.

20.jpg     16.jpg


 


 

Věnování

Je dost lidí a lidiček, bez kterých si svůj obyčejný život nedovedu vůbec představit a mám je moc rád, i když jim to třeba nedokážu, ve shonu a úprku života, této podivné doby, najevo dát. Všem mým vnoučatům Matyášovi, Nelince, Anetce, Emičce, Dominikovi a dalším, která se teprve narodí, svým dcerám a jejich rodinám, celé naší rodině a spoustě dalších blízkých, známým a dobrým lidem, těm všem a snad i pár kamarádům, kteří mě zůstali nebo, již po věčných loveckých stezkách se toulají, všem těm bych chtěl tuto svou knihu a krásnou vzpomínku, věnovat.

foto-c.-23.jpg   8.jpg

opocno-2017-brutalni-skupina.jpg   1.jpg


 

Úvod

Je tolik krásy v přírodě naší malebné a zároveň drsné Vysočiny, a myslivost provozovaná s láskou, úctou, citem a ušlechtilou vášní, naplňuje a uspokojuje mé touhy, protože jsem si jí zamiloval. Jsem člověk, který propadl kouzlu živé přírody, kterého uhranul les a dění v něm a jeho obyvatelů. Myslivec, lesák, sokolník a pochopitelně lovec, kterému učaroval majestát královské zvěře vysoké, živelnost černých rytířů, skromná pýcha a marnivost zvěře srnčí, rychlost a dravost šelem a dravců v letu i při lovu, i zvěř drobná dnes už vzácná srstnatá i pernatá a vše ostatní co oživuje naší úžasnou a krásnou přírodu.

foto-c.-2.jpg

 

 

   Až já, až my, kteří dnes procházíme kouty naší Vysočiny a Raneckými lesy nebudeme, ale přijdou naše děti a jejich děti a další…, nechť jim tyto řádky připomenou nás, ale hlavně to, že prostředí, v němž žijeme, má své zákony, své odvěké vztahy a vazby a jelikož a jistě tyto zákony člověk mění, nesmí tak činit násilím a nerozumně. I člověk, byť stojí na vrcholu, je jen článkem vesmírného dění v němž má vše své přesné místo. Lidská společnost stejně jako zvířecí svět, říše rostlinná a nerostná. Chce-li člověk žít a přežít, musí žít příroda i les. Je naší osobní i svatou povinností toto zachovat, jako nejcennější kulturní památku a nezbytný statek generacím budoucím.

 

dsc_1100.jpg


                                                                                              Děkuji!

Václav Augustin
 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář